Po bouřlivém týdnu sebepochybování a nejistoty se Anna ocitla v touze po pohodlí dotyků své manželky. Chuť jejích měkkých rtů proti jejím byla známou kotvou, uzemňující ji v realitě jejich spojení. Jejich polibky se prohlubovaly, jejich těla se proplétala v tanci starém jako sám čas. Touhy Anny rostly, její touha po více se stala hmatatelnou. Toužila po pocitu jazyka své manželky, který prozkoumával její nejintimnější oblast, ochutnával ji, potvrzoval ji. Rozkoš byla ohromující, svědectví o jejich společné vášni a porozumění. Každý dotek, každé olíznutí, vysílalo vlny extáze, které procházely Annou a potvrzovaly její místo ve světě. Jejich milování bylo oslavou jejich pouta, svědectvím o síle ženského výběru a kráse jejich společných tužeb.